Až na dřeň

Nějak jsem poslední měsíc neměl sílu ani chuť sem něco škrábat (času bylo dost, to bych kecal), a tak to teď zkusím nějak sesmolit dohromady.

Něco přes týden klasického tréninkového režimu po návratu ze Slovinska do Falunu stačilo, a tak jsem 29. března zamířil vlakem na jih do Skåne na SM-natt, neboli Mistrovství Švédska v nočním. Krásná to cesta ve švédském stylu – něco přes 600 km, 2 přestupy, 7 hodin a 710 sek. Paráda. (Štěpán byl v Hässleholmu levnějši z Brna, a kdyby neměl jeho vlak zpoždění na konci, tak možná i rychleji, lol).
Samotný závod už byl ale dost hezký. Jihošvédské terény se minimálně vegetací trošku víc blíží kontinentální Evropě, a tak jsem si cestou na jedničku připadal jak v Jeseníkách. Ne že by mi to teda moc výsledkově pomohlo, první jarní závod jsem klasicky proplašil a práskal zbytečné chybečky.

Dělící motýlek schovaný do mapotočky, jsou to lišáci.

Protože se mi nechtělo hned jet zase po jednom závodě těch 600 kiláků zpět, a protože jsem byl zván Olexem k němu na návštěvu, udělal jsem si krátké soustředění zase v uplně jiných terénech v okolí Karlskrony. Jak se později ukázalo, před následnýma nominačkama to byl pěkně dementní nápad, ale co už.

Listnaté dubohabřiny, totálně placato (půlka vrstevnic je pomocných) a první švédské klíště.
Že by jaro?
Přenášedlo.


Těch pár dní bylo krásně pofelových, a pak už to šlo ráz naráz. Cesta zpět do Falunu (opět něco přes 600 km, 8 hodin, 3 přestupy, 575 sek), jeden přebalovací den a opět ranní vstávání směr Norsko. Vlak do Örebra, Flix do Töcksfors a stop až na klubovnu Einarbu poblíž Mysenu (hodina zcela marného stání u silnice, kterou zakončily až dvě borky co si jely nakoupit chlast, cigarety a tabák do Švédska).

Einarbu.

O nominačkách a campu se dá přečíst hromada na represtránkách, já bych snad dodal jen luxusní počasí, neskutečné povařeníčko (díky Honzo!) a hromady černé kočky, Port Royalu i CSka. Krásný camp, jehož většinu jsem byl ale solidně zatuhlý, a poslední víkend se Swedish League u Karlstadu už byl vyloženě špatný. Víc než dva týdny neustále v lese s mapou bez systematického tréninku, to už je na mě moc.

Minimální ochutnávka největšího švédského jezera Vänern.
Tam už je ho trochu víc.

Teď tedy nastal týden s prvně intenzivním chillingem a následným asfaltovým rozběháváním. V úterý pak hned po hodině švédštiny zamířím za #blackandyellow crew do Skåne, dát si poslední předtiomilový campíček. A za týden to vypukne, držte palce!

Barevná večeře.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s