Už je tady zas.

Bez toho, abych snad titulkem nějak porušoval vlastnická práva stejnojmenné německé knihy (a filmu a divadelní hry) a dopadl pak podobně jako Kefírer (R.I.P.), musím říct, že pátý týden tady už se trošku opakuje.

Pro pamětníky.

Zase mě ráno přepadla prázdná duše u kola (v těch dvouhodinových lekcích švédštiny se těch osm minut zpoždění ztratí), zase tu nasněžilo (a to už to tak krásně tálo! – teď ten prašan dělá „šššš šššš“, když jím člověk pluje) a jako vždy Čokoládka ukazuje, proč teda loni vyhrál na finiši ten svěťák. Noční terénní intervaly (5 x 8′, poslední s mapou) se tak dají přejmenovat na „Zachraňte Udržte Willyho“ (ne že by se to někomu podařilo) a postupně se vzdalující světlo jeho čelovky je docela depresivní záležitostí.
Následná sauna už je ale za odměnu.

Příjemná ťukačka.
Falunské skokanské můstky a postup 24 – 25 jako příprava na Čížkovy kameny.
Cíl je pak vlastně přímo v sauně na Lugnetu.

Další příjemnou tradicí jsou laufíčky, na které se nás většinou pár sejde,
a třeba při tom posledním jsem asi dosáhl svého švédského vrcholu. Po velmi bojovném výkonu se nám podařilo zdolat nejvyšší kopec v okolí s neskutečně nadpozemsky nesmírnou kótou hlásící 407 metrů nad mořem. Myslel jsem, že to už neudýchám.
(Prosím prosím smutně koukám, já chci hory).

Kolíka si nevšímejte, výhledy solidní.
Kocháč.

© senaste fyra bilderna: Ludwig Åhlund

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s