Jak šel čas

Můj poslední blog končil letem Tallinn – Stockholm. Škoda, že jsem neměl po ruce foťák, protože snaha pozemního personálu dostat do letadla vozíčkáře by opravdu stála za film. Zpoždění nakonec jenom dvacet minut, takže i s podobnou procedurou na ve Stockholmu stíhám vlak s pohodovou 7minutovou rezervou.

Z letiště jsem v Borlänge za dvě hodiny v deset ráno a mám přesně dva a půl dne na to dodělat projekt do školy. Byl zadán přesně před týdnem v den mého odletu do Vilniusu, tj. na něj mám cca 3x méně času než ostatní. Stačí ale zapnout tempo, které běžně používám na Masárně, a ještě s tříhodinovou rezervou je z toho jedna z nejlepších prací. Kdo by si chtěl počíst (v angličtině) Individual_report_JanBoril. Ale slibuji, že moc zajímavé to není.

V pátek dopoledne prezentujeme závěrečnou práci, já se opět dozvídám spoustu nemilých věcí ohledně inteligence mých spolužáků (jednou o tom napíšu, slibuji) a za dvě hodiny znova sedím ve vlaku.

Tentokrát do Uppsaly. Město na východním pobřeží leží od Borlänge sotva co by kamenem dohodil, jen hodinu a půl vlakem. Každoročně se tam na začátku prosince koná UTH, soustředění, na které se sjíždí lidi z celého Švédska. Mě tam pozval Johannes Ridefelt. Potkali jsme se na JMS ve skyrunningu v Itálii v létě tohoto roku a bylo velmi fajn ho i celou jeho rodinu potkat – jeho bratr je třeba ve švédské OB reprezentaci.

Trochu méně příjemné bylo počasí, které se ovšem aspoň během mých 48 hodin pobytu tam vůbec nezměnilo. Mlha, 3 °C a déšť (fotka výše je pouze ilustrační tři dny předem). Takové malichernosti ovšem Švédy vůbec nemůžou rozhodit, takže se do každého tréninku vrhají jenom s větší vervou. Taky je vhodné podotknout, že tma je cca ve tři, takže každý druhý trénink je v noci. A jestli jste nikdy neběhali v noci s čelovkou v mlze, tak to vypadá zhruba takhle:

Image result for headlamp in fog night pov

Proč to všichni děláme? Nevím.

Popojedem. Další víkend jsem si užil nicnedělání. Jednoduše, kromě dvou tréninků jsem nic nedělal. Skoro bych řekl, nejlíp strávený čas tady, jen jsem tak nějak… nic nedělal.

Ještě předtím jsme dostáli zadán nový úkol. Podtitul Skupinová práce mě děsil už od listopadu. Představa, že bych musel pracovat s většinou mých spolužáků se mi moc nelíbila, naštěstí se mi podařilo vytvořit dvojici s Kim z JAR, kde jsme si krásně rozdělili role – já dělám mapy, ona píše report. Zatím to funguje docela dobře. Ukázka jedné takové mapy třeba taky.

physical final results.png

Od školy je každopádně potřeba se pořádně odreagovat, a to se nejlíp dělá? Sebezničením.

S Finpångem tak vyrážíme do Grönklittu. Nenapádné lyžařské středisko se nachází asi 20 km SZ od Mory (tam končí Vasův běh). Sněhu tam ještě bohužel není tolik jako doma, byly tak projety jen základní tratě. To ale nebylo nic speciálního. Speciální totiž tuto akci udělaly až podmínky.

V -20 °C nejen že jsem nikdy nebyl, ale hlavně jsem nikdy nelyžoval.  V ČR by pravděpodobně skiareál zavřel nebo aspoň všude běžely varování o nevycházení z domovů, ve Švédsku je to normálka. Aspoň výběr oblečení je jednoduchý: všechno. A pak jenom nezmrznout.

Sníh je samozřejmě extrémně pomalý a pokoušet se o sněhovou bitvu nemá cenu vůbec. Když se poslední den oteplí na -6, je to skoro na tričko. Aspoň jsem si užil ty 4 hodiny slunce, co jsme každý den měli.

A pak už je to skoro konec. Včera jsme napsal poslední zkoušku ze švédštiny,  konečně jsme uspořádali sněhovou bitvu, dneska ráno během tří minut udělal ústní zkoušku ze švédštiny a teď už sedím ve vlaku na letiště Stockholm-Skavsta. Stockholm má totiž hned 4 letiště. Jak je to možné? Jednoduše. Představte si třeba Letiště Václava Havla, Pardubice, Karlovy Vary a Vodochody. A teď to přejmenujte na Praha – Pardubice, Praha – Karlovy Vary a Praha – Vodochody a pošlete tam Ryanair, Easyjet a Wizzair. Víc ilustrační mapka.

Untitled.png

Červený křížek = letiště s názvem Stockholm, čísla je čas v minutách ve vlaku/busu, modrý křížek je Borlänge. Skavsta je to letiště úplně na jihu.

Akuálně máme hodinu zpoždění, já nestihnu přípoj, budu muset dalším vlakem, do Nyköpingu přijedu 95 minut před odletem a budu muset doufat, že mi švédské dráhy zaplatí taxík. Do Budapešti snad přiletím v šest, v devět mi jede BlaBlaCar do Brna, kde budu o půlnoci. Zítra se ještě jedu na dva dny podívat do Tater v rámci horolezeckého kurzu, aka „Když už na ty ledovce chodíš, tak se aspoň nauč jistit.“ Do Žďáru přijedu 22. 12 pozdě večer a konečně si užiji trochu Vánoc (mami, doufám, že máme hodně kokosového salámu!)

Ještě to ale není konec mé švédské etapy. 16. ledna máme jednu (!) dvouhodinovou přednášku, kde budu muset být. V půlce ledna si tam tak udělám ještě desetidenní víceméně soustředění. Plus teda kvůli té jedné dvouhodinové přednášce dostanu od EU za leden skoro 300 €. Přijde mi to trochu zvrácené, ale sám s tím nic neudělám.

Tak se těším na štědrodenním běhu!

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s