Fulufjället

Snažím se, aby se mi to moc nestávalo, ale úplný mistr v tom nejsem. Být na horách překvapen počasím.

Do NP Fulufjället to je z Borlänge slabých 250 km, což je skoro co by člověk kamenem dohodil. Protože se mi zrušily plány na víkend, iniciuji Patricka a Freddyho (s těmi jsem již byl trekovat v NP Tiveden), abychom sem o víkendu jeli. Všichni máme i volné pondělí, tak to vypadá na krásnou tříapůldenní akci. Přidává se k nám ještě Solene, Francouzka. Jsem k tomu trochu skeptický, protože si musí skoro všechno vybavení půjčit, ale budiž.

V pátek večer kempujeme v chatě Brötbackastugan (schválně, kdo z němčinářů si tipne, co to v překladu znamená? Stuga je chata, pro info). Venku i uvnitř je krásných 0 °C a já jsem hodně vděčný za svůj péřák. Vlastně jsem jediný, kdo se normálně vyspí.

V sobotu už je čas vyrazit. Sice v 11, ale přesto. Jsem zmrzlý jak rampouch, takže už mi začíná docházet, že předpověď slibující mírný déšť možná nebude tak úplně… bum!P9291799.JPG

Nic?

P9291800.JPG

Už?

Ano! První sníh! Dočkal jsem se o víc jak měsíc a půl dřív než loni v Jeseníkách.

Přesnější by tedy bylo sněhová bouře, poněvadž to, co se v následujících 6 hodinách odehrálo bylo rozhodně v TOP10 nejhorších počasích, jaké jsem kdy měl. Sníh mě doslova bičuje do tváře, zatímco se s přivřenými víčky snažím v kamenné poušti rozpoznat náznaky pěšiny. Ale už to znáte… Life begins at the end of your comfort zone.

Všechno se postupně balí do bílé peřiny. Poprvé opravdu lituju, že nemám pohorky. Moje běžecké Inov-8 mají sice výbornou adhezi, ale goretex neviděly ani z vlaku. Můžu si aspoň gratulovat k dobré nepromokové bundě a hlavně rukavicím, protože bez nich bych tohle asi ani nepsal.

Být tu sám, docela vážně bych uvažoval o tom, že se otočím a narvu to zpátky do tepla. Jednoznačně ale nemůžu být za toho nejslabšího, takže si razím cestu vichrem. Místy jsou jeho poryvy tak silné, že mám co dělat, abych se udržel na nohách.

Vskutku obdivuji Solene (které jsem musel půjčit svoje náhradní lyžařské rukavice) i Freddyho (který má rukavice pletené), že si ani vteřinu nestěžovali. Já být v jejich kůži, brečím zimou.

Všechno ještě jde, dokud nepřijdeme k řece. Moc nechápu, proč tu není most, ale prostě není. Po chvilce hledání najdu „brod“, aka udrž se jednou nohou na tomhle kameni, přeskoč na tamhleten a z něj se odraz metr přes potok. Jo a nezapomeň, že jsou pokrytý sněhem, takže kloužou, a když spadneš, tak se můžeš rovnou zabalit do alufólie.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Přímo při skákání jsme nějak neměl na focení myšlenky, tak jen takto :/

No, až na Solene to všichni zvládáme bez ztráty kytičky, ona si trošku namočila jednu nohu. Já ji napodobím o pár km později, když se nohou propadnu do bažiny. Konečně příležitost naučit své kámoše pár českých nádavek.

Jestli je jedna věc na trekování ve Švédsku skvělá, jsou tu chaty. Když tak po 13 km přijdeme na Tangsjöstugan s vyhřátými kamny, je najednou všechno dobré. Pokecáme se švédským otcem a synem, uděláme jídlo a pěkných pár hodin se sušíme u ohně. Luxus!

Druhý den se budíme do sluníčka. Přes noc byly 3 °C, takže všechen sníh roztál. Já bych měl náladu na pěkný celodenní trek, ale ostatní jsou spíš unavení. Dáme tak cca 9 km na další chatu Rösjöstugorna a přijde nevyhnutelné – musíme se rozdělit. Zatímco ostatní jdou cca 3 km k největší atrakci zdejšího parku – pár desítek metrů vysokého vodopádu, který je největší ve Švédsku, já nasazuji běžecké boty.

Skáču přes kameny, topím se v bažinách a peláším po dřevěných chodníčcích. Je to tady doslova synonymum trailrunningu. To všechno za pořád dost silného větru. Má to své výhody – když je to teď proti němu, jednou to zajisté bude po větru.

Zdejší terén je velmi plochý, a proto tady ani moc nebolí dát 28 km. Vodopád samozřejmě stihnu taky. V očích ostatních se ale definitivně zapisuji jako magor. Spíš mi to ale nevadí 🙂

Koupel v napůl zamrznutém jezeře je taky zážitek. Znova se usušit u ohně a jít spát.

  • Pokud by vás zajímalo, jestli je tady to spaní na chatách zadarmo nebo ne, tak odpověď je: záleží. Občas je zadarmo, občas placené (cca 250 Kč/noc/osoba), občas musí člověk zaplatit zpětně na účet.

V pondělí je východ slunce ještě úžasnější než předtím.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Všichni (a tentokrát i já) jsou už ale dost zničení, tak se jenom nejkratší cestou (7 km) vracíme k autu a vyrazíme zpět. Rozhodně velmi dobrý zážitek. A první náznak příchodu zimy, což v mých očích vzbuzuje velká očekávání!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ostatní fotky jako vždy tady.

4 komentáře: „Fulufjället

  1. Josef Boril

    Je vidět, že neuvěřitelným tempem potvrzuješ „správnost“ volby názvu svého blogu, škoda že to nečtou
    „parlamentní povaleči“…….ale pana Volného by to stejně nepřesvědčilo…
    Ty barvy těch severských plání jsou úžasné……

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s